Doma bez ztráty kytičky
Poprvé jsme se o uplynulém víkendu měli možnost představit se na domácí palubovce v Kožlanech, kde jsme hostily celky Mostua Karlových Varů. Výsledky našich soupeřů naznačovaly "jednodušší" zápasy, nicméně při absenci Grešlindy a Ley jsme museli být obezřetní. Naopak první čárky za účast v zápasech si připsala Ofsja
A vskutku i přes důrazná upozornění proti podcenění soupeře jsme do zápasu s Mostem vstoupili vlažně a laxní statickou hrou jsme nedokázali vytvořit dostatečný tlak na soupeřově půlce. Nutili jsme se do nepřesných střel z větší vzdálenosti, čehož rychlý soupeř využíval k rychlým protiútokům, na které jsme se dívali tak nějak z dálky. nebýt mizerné úspěšnosti hostujících hráček, mohli jsme jít do druhé čtvrtiny s několikabodovým deficitem. Most byl nucen díky pravidlu 2 ze 3 do další části hry prostřídat, čehož jsme beze zbytku využili a i díky zlepšené obraně jsme začali udávat tempo zápasu. Poločas jsme vyhráli 44:20 a v druhé půli pak dostávala děvčata rovnocennou šanci ukázat, co v nich vězí. Nebýt naší dlouhodobé slabiny na doskoku, dalo by i napsat, že nikdo nezklamal. Hlavně mladší holky ukázaly svůj potenciál. Za zmínku ještě stojí nebývalá potence úspěšných trojkových pokusů, u kterých jsme měli vyšší procentuální úspěšnost, než u střelby z pole. To bylo však dáno zataženou obranou soupeře, u které jsme často volili obtížné střely a nájezdy byly do ucpané bedny dosti složité. Povinný zisk dvou bodů však byl splněn a holky se mohly těšit na párečky a jahodové knedle.
Ač jsme v neděli začali ve stejné sestavě, byl první poločas naprosto inverzní k sobotnímu zápasu. V první čtvrtině přišla útočná smršť, a to i víceméně bez Niki, která odpočívala po zápase U17. Naopak relativně dobře jsme si počínali i v obraně. Poté asi přišlo uspokojení, protože o únavě mohly mluvit maximálně Niki se Símou ze zápasu U17. Síma však dokazovala svůj talent a zápas si doslova užívala, výsledná užitečnost nad hranicí třicítky hovoří za vše. Ostatní hráčky jí určitě chtěly napodobit, bohužel však hrubě zapomínaly na obranu, a tak jsme leckdy mohli sledovat hru hodnou spíše kategorie mladších minižaček. My jsme díky věku a zkušenostem měli více klidu v zakončení (úspěšnost z pole byla poprvé nad 50%) a proto jsme ukončili poločas s 64 vstřelenými body. Druhou polovinu zápasu bych nerad nějak obšírněji komentoval, hrubě jsme soupeře podcenili a na obranu jsme víceméně zapomněli, podle toho také vypadalo závěrečné skóre. Na druhou stranu se lépe kouká na 180 nastřílených bodů, nežli na výsledek 38:28, který jsem již také zažil a bylo to o několik kategorií výš.
Co dodat závěrem? Je dobré vědět, že jsme schopni i bez Danči nastřílet 100 a více bodů v zápase, lepší by však bylo vědět, že dokážeme vždy soupeře udržet pod padesáti body. Tímto směrem se také bude ubírat naše další příprava. Základní statistiky si můžete prohlédnout na našem webu, ty podrobné včetně minutáže pak zde a zde.